„Ukažme teroristům, že se nebojíme a chovejme se tak…“,

volají ze svých nor do nich zalezlí politici, chránění armádou. A co obyčejní lidé? Mají být jejich živými štíty?

Politici, prezidenti, premiérové, VIP osoby politického dění, obklopeni armádou vojáků a agenty tajných služeb vyzývají obyčejné lidi, aby na sobě nedali znát strach z teroristů a jejich útoků, protože na to oni čekají.  Sami ale příkladem nejdou. Proč? Mají obavy sami o sebe o své rodiny a děti?  Jistě!

 Ochránit je mají „bezejmenné, bezstarostné a radující se davy“, navštěvující vánoční trhy, hudební vystoupení, sportovní akce, na kterých se - když už se tak stane – nějaká ta VIP osoba objeví, v neprůstřelné lóži, v neprůstřelné vestě a obklopená agenty a vojáky, co za ni v případě potřeby položí vlastní život.  

 Teroristé dobře vědí, že je lepší zaútočit na bezbranné tam, kde to nečekají.  Proč útočit na prezidenta nebo ministra, když po něm nikdo obyčejných lidí ani moc truchlit nebude.  Vinu za situaci nesou politici, nikoliv občané. Přesto že si právě tyto politiky zvolili. A politici? Schovávají se za obyčejné občany.

Opevňují se budovy, kontrolují se kryty, zpřísňují se ochrany důležitých míst. I Pražský hrad nezůstává pozadu. Přesto že jeho hlavní obyvatel dělá, co může, aby upoutal pozornost teroristů. Možná mu ale křivdím, a je to záměr – uchránit národ tím, že vystavím sám sebe.   

Oč jsou politici lepší než teroristé? Vystavováním „nebojácných“ spoluobčanů jako důkaz, že se nebojíme je skoro to samé, jako použít děti jako živý štít v průvodu, na který se může odkudkoliv střílet nebo odpálit nálož.

P.S. Co takhle uspořádat velký, několikadenní summit politiků, kam nebude mít přístup místní obyvatelstvo, bez armády a tajných agentů? Tomu bych říkal ukázka, že se nebojíme!